Někdo vě, jak ve středověké češtině psáli slabikotvorné souhlásky? Vždy jako nyní, či byly určité rozdíly? (promiňte za můj „český”)
Pittmirg, našel jsem stránku s poznámkami ke staročeskému pravopisu, zmiňují se tam i o slabikotvorných souhláskách:
http://vokabular.ujc.cas.cz/informace.aspx?t=mss_dodatek&o=slovnikyCituji:
- l znamená neslabičné i slabičné l, po celou dobu: pozlano, wezele (PísOstr), tyelem, zlauvnie (ModlKunh), Pauel, dolaſ (ListLit), myzl (LegJid), peklny, plny, ſlzam (Hrad), wltawa (Vít).
- li znamená někdy slabičné l, např. naplineno (ModlKunh),
nebo měkké l: kraliu, liud, rozliucenye (ŽaltKlem).
- ll znamená někdy slabičné l:
wedll (ŽaltKlem), napllneno, pllnyl (Hrad)
- ry znamená slab. r:
ſmryt (LegUmuč).
- rr znamená slab. r:
drrzieli, utrrpienya (Hrad).
П.С.: пишите смело по-русски, если у вас проблемы с чешским языком